EN | CZ 

Kázání 2025-06-29 - Vít Pavelek

02. Července 2025

Úvod do studia Boží milosti (Lk 9,51-62)

Text evangelia nás přivádí do dějového zlomu. Putování Ježíše a učedníků po Galileji skončilo. Ježíš se rozhodl, že půjde do Jeruzaléma. Vyprávění jde do finále. Jinak řečeno – skončila tour de Galilea, při níž se učedníci něco naučili. Teď začíná ta hlavní, nejdůležitější část Ježíšovy mise.

Učedníci se něco naučili, ale ne všechno. Ježíš před sebou poslal posly, asi některé z učedníků, aby sehnali nocleh a připravili tam večeři pro celou skupinu poutníků. V té vesnici v samařském kraji je ovšem odmítli. Bratři Jakub a Jan, synové Zebedeovy, kterým říkal Boanerges, tj. synové hromu, dostávají smyslu své přezdívky. Jsou připraveni na obyvatele té vesnice metat ohně a blesky. To by zřejmě uspokojilo jejich hněv. Vždyť ti vesničané neposkytli poutníkům svoji pohostinnost. Taková hanebnost. Pohostinnost na blízkém východě byla a snad i je nejdůležitější morální ctností. Ježíš se na učedníky otočil. Chce se mi v tuto chvíli říci „a jéje, to je průšvih!“ Před nedávnem se Ježíš stejným způsobem otočil na Petra a docela tvrdě mu řekl: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ (Mt 16,23) Všimněte si důležité věci. Ježíš se nehněval na vesničany, ale na své učedníky.

Učedníci se něco naučili, ale zdá se, že ne dost, neboť právě teď propadli u zkoušky z předmětu Úvod do studia Boží milosti. Jsem u tématu, o kterém chci dnes hovořit.

Nejdřív si ovšem zrekapitulujeme, co přibližně se učedníci při tour de Galilea naučili. Učedníci byli svědky mnoha zvláštních událostí, které se vymykají rozumu. Byli s ním na místech, kde se věčnost protínala s časností, kde nemoci, démoni (Lk 8,26-39) i smrt museli ustoupit zdraví (Lk 8,40-55), svobodě a životu, tj. atributům Božího království. Učedníci byli pomocníky, když byli hladoví nasyceni z trošky chleba a několika ryb (Lk 9,10-17), byli svědky, když se Boží království dotklo povrchu země a Ježíš mluvil s Mojžíšem a Elijášem na nejmenované hoře (Lk 9,28-36). Takové zážitky musí s člověkem něco zvláštního udělat. Na jednu stranu se při setkání s posvátnem člověk začne bát a třást – známe výraz Boží bázeň (mysterium tremendum). Na druhou stranu jako by si na ty mimořádné zážitky zvyknul a získá dojem/iluzi, že má převahu, že onu moc ovládá, že má v rukou ty ovládací páčky, knoflíky a hejblátka. Bratři Jakub a Jan mohli snadno propadnout dojmu, který se pak ukázal jako sebeklam, totiž že mohou podobně jako Elijáš (1Kr 18,25-40) svolat oheň na ony nepohostinné vesničany. Chtěli se stát vykonavateli Božího soudu.

Pro hlubší porozumění je dobré si také připomenout, kdo vlastně byli oni samařané? Obyvatelstvo oblasti Samaří bylo složeno z potomků zbytků severních izraelských kmenů, kteří nebyli odvlečeni Asyřany do prvního zajetí (722 př.n.l.) a dále potomky pohanů, které Asyřani na toto místo dovlekli. Tito smíšení obyvatelé uctívali Hospodina. Jako svoje posvátné Písmo používali pět knih Mojžíšových. Na hoře Gerizim si postavili chrám. Když se po výnosu perského krále Kýra mohli pravověrní židé vrátit z Babylóna, tj. z toho druhého zajetí, mohli a obnovit Jeruzalém i chrám, chtěli se samařané k této obnově připojit, ale byli odmítnuti. (Ezd 4,1-3) Již tehdy byli označeni jako protivníci. K utvrzení otevřeného nepřátelství došlo v roce 128 př.n.l., kdy Jan Hyrkán nechal zbořit jejich chrám na hoře Gerizim. Samařané s nepřátelskými projevy nebyli pozadu. Někdy mezi lety 6 a 9 (n. l.) se snažili zmařit oslavu židovských Velikonoc, tím že v Jeruzalémě na chrámovém nádvoří rozsypali lidské kosti, aby místo znesvětili. Naschvály, zlé úmysly a odplaty nebraly konce. Je-li možné nějak odhalit příčinu, snažil bych se ji hledat ve snaze vynutit si náboženskou pravověrnost a řádnou liturgii, za níž měli být odpovědní kněží s čistým kněžským rodokmenem.

Při četbě evangelií si můžeme všimnout, že vztahy mezi židy a samařany byly, mírně řešeno, napjaté. Nápad obou bratrů, Jakuba a Jana, aby na samařskou ves svolali oheň, zřejmě pramenil ze všeobecného přání, aby z té oblasti její nepohodlní obyvatelé zmizeli úplně. Ježíš toto přání nesdílel. Všimněte si, že ani na vteřinu nezapochyboval. Opakuji, Ježíš se na ty vesničany nehněval ani slůvkem, zato dost ostře káral své učedníky.

Učedníci se něco naučili, ale ještě zdaleka ne všechno. Učedníci, jejichž prostřednictvím se děly zázraky, mají před sebou lekce z milosrdenství, které je Ježíš teprve naučí. Nebude to snadná výuka. Nebudou o tom číst hromady knih ani psát dlouhé seminární práce. Budou se cvičit milosrdenství i k těm, které považují za své nepřátele. A oni je budou někdy přijímat a jindy odmítat dost možná hrubým způsobem. Učedníci se budou učit je milovat, a nikoliv na ně po vzoru proroků svolávat oheň, aby vykonali Boží soud.

Dám jeden příklad. Soc sítě jsou takovým zvláštním prostředím, kde lidé sami nevědomě odhalují své charaktery. Před nějakou dobou jsem v jedné skupině četl komentář křesťana, který cizímu člověku psal o Boží přítomnosti, o Duchu svatém, který láme veškerá pouta, o společenství, kde by měl onen cizí člověk nalézt obrovské bohatství nového narození. To jsou přece krásné věci. Onen křesťan tak dává najevo, že žije z Boží moci, charismat Ducha svatého. Má to však takovou pihu na kráse. Ten samý křesťan, aniž bychom se nějak osobně znali, mi před dvěma, třemi lety poslal asi desítku zpráv, ve kterých se mě snažil zastrašit výhrůžkami. Asi jsem mu někdy „šlápl na kuří oko“, nebo co.

Dary Ducha svatého, řecké slovo v množném čísle χαρισματα (charismata) má těžiště ve slovu milost (χαρισ – charis), milost někomu udělit, tedy projevit někomu zvláštní náklonnost, přízeň, aniž by si to musel odpracovat a zasloužit. To je prvořadý význam slova. Tam, kde se jedná o projev moci a není to zároveň milost, pak to není z Ducha, ale z člověka. Onen křesťan, o kterém jsem mluvil, který tak horlil pro přítomnost Ducha a bohatství nového narození pak jinde jedná jako člověk plný neoprávněné jistoty, zloby, snad touhy po pomstě a snahy o sebeprosazení. Stejně jako bratři Jakub a Jan. I on bude muset s Ježíšem projít ještě dlouhý kus cesty, aby se naučil, v čem opravdová charismata (poskytnuté přízně a laskavosti, duchovní dary) spočívají.

Jakub a Jan dostali docela náročnou lekci v následování Ježíše. Naučili se, doufám, že vedle projevů Boží moci, nelze podporovat růst té svévolné lidské přirozenosti, kterými jsou: nadřazenost, hněv, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, nestřídmost a podobné věci. (podobně Ga 5,19-21) Nelze si pěstovat vlastní sebevědomí a ego na projevech Boží laskavé a moci způsobem, který zároveň Boží milost popírá.

Domnívám se, že každý má nějaké své „samařany“ nebo alespoň jednoho, kterého by nejraději smetl ohněm s nebes. Přiznávám se, že ti moji sídlí v Kremlu. Ježíš nás volá k následování, abychom těmto svým „samařanům“ sdělili, že jsou vítáni v Božím království, které spočívá v přijetí, v srdečné, upřímné lásce, v lásce, která se obětuje, v lásce, která je vidět na tobě. Cesta k tomu nejspíš nebude snadná ani rychlá. Možná dokonce nemožná.

Na závěr ti dám domácí úkol: Zamysli se a upřímně, sám sobě odpověz otázku: „Kdo je ti trnem v oku, kdo by, podle tvého mínění, měl být smeten božím soudem?“ Když najdeš odpověď, pak se vydej na tu nesnadnou cestu následování, která spočívá v přinášení Boží milosti, tj. Božího království.

SNC: Ga 5,13 Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.

Požehnání:

Bůh vás požehnej nepohodlím ve snadných odpovědích, polopravdách a povrchních vztazích, abyste mohli žít na hlubině svého srdce.

Bůh vás požehnej hněvem nad nespravedlností, útlakem a vykořisťováním lidí, abyste mohli pracovat pro spravedlnost, svobodu a pokoj.

Bůh vás požehnej slzami prolitými pro ty, kdo trpí bolestí, odmítáním, hladověním a válkou, abyste mohli natáhnout ruce k jejich útěše a jejich bolest změnili v radost.

Bůh vás požehnej dostatkem bláznovství, abyste měli odvahu být ve světě jiní a dělat věci, o kterých ostatní říkají, že udělat nejdou.

A požehnání Boha Otce, Syna i Ducha svatého zůstávej na vás a ve vší vaší lásce a modlitbách pro tento den i navěky.

Amen.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2025 ECM Plzeň 1 - Lochotín