- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2026-08-09 - Vít Pavelek
10. Srpena 2026
Nedělní kázání Plzeň-1, 9. 8. 2026Ž 105; Dt 30, 11-14; Mt 14, 22-33; Ř 10, 4-15
Evangelium je solidární s neposlušnými. (Ř 10,4-15)
Dnešní perikopa listu Římanům obsahuje zejména v evangelikálních církvích všeobecně známý verš (v.9). Je to hlavní cíl při evangelizacích. Objekt evangelistova úsilí je doveden až k bodu, kdy sám, nebo častěji pod něčím vedením odříká svou první modlitbu. Pak ještě vyplní nějaký lístek, kartu rozhodnutí a všichni kolem začnou jásat jako andělé v nebi: „Další nové boží dítě! Halelujá!“
Tak se to s některými veršíky dělává. Opustí svůj textový kontext a žijí svým vlastním životem. Stává se to i se zlidovělými citáty. Znáte úsloví „hlas lidu, hlas boží“? Tak toto se dokonce používá v naprostém opaku, než byl použit v dopise (r. 768) anglického filozofa Alcuina adresovaném králi Karlovi Velikému. Ten mu napsal: „Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízká šílenství.“ (Kontext úsloví naprosto vyvrací smysl samotného úsloví.)
Náš verš má svůj důležitý kontext a nezaslouží si, aby z něho byl vytrhován. Škodí to především nám, jeho posluchačům nebo čtenářům. Když ap. Pavel píše církvi do Říma, musí se vypořádávat s otázkami, které této místní církvi nedávali pokoj. Jak je to s evangeliem, jak je to se spasením? Je jen a pouze pro židy? Nebo je snad i pro pohany? Pokud i pro ně, tak za jakých podmínek? Nestojí evangelium proti Zákonu a Zákon proti evangeliu? Mnohé z těchto otázek jsou pro některé lidi s náboženským pozadím stále živé.
Jako křesťané nejsme nuceni dodržovat mnohá z mojžíšovských přikázání; obřízkou počínaje, přes dietní nařízení (čisté a nečisté pokrmy) a nošením oděvů z jednoho druhu vlákna konče. Některá nařízení jako kdyby nikdy nepřestala platit. A je dobře, že se křesťané jen tak nezabíjejí, že lež není přijatelný způsob komunikace a že krádež nebývá oceňovaná jako chvályhodná. No, když tak o tom přemýšlím, bývala v historii církve období, která rozhodně nebyla, diplomaticky řečeno, v souladu s Desaterem.
Pavel se v deváté až jedenácté kapitole listu Římským křesťanům snaží osvětlit, jaké je postavení židovské obce, která odmítla Ježíše a tedy evangelium. Jak se k ní má zachovat křesťanská církev? Vždyť tak snadno by se mohli křesťané stavět na odpor proti židům. Tak lákavé by bylo oplácet za nespravedlnosti, které možná někteří z nich zažili. Jak snadné je odsoudit, jak lákavé je myslet si o protivníkovi, že je Bohem zatracen. Pavel však svým sestrám a bratrům v Kristu píše, že tohle myšlení není myšlení (z) Boha. Bůh totiž židovskou obec nezavrhnul, ani to nikdy neudělá, ačkoliv je tento lid neposlušný a vzdorovitý vůči evangeliu.
Je velice zajímavé, jak všichni, židé i křesťané z pohanů máme sklon stavět Mojžíšův Zákon proti evangeliu. Židovská obec viděla v přijetí evangelia odpadnutí od Zákona, od tradic otců, prostě apostazi – odpadlictví. Křesťané často v přijetí evangelia spatřují zneplatnění Zákona. Setkávám se s nepochopením toho, co řekl Ježíš: Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.(Mt 5,17) Apoštol Pavel se této myšlenky dotýká, když říká: „Vždyť přece Zákon vede ke Kristu a jím je dovršen…“ (Ř 10,4; Ondřej Petrů 1969) Pavel je Zákonu věrný a je mu poslušný natolik, že jej následuje i v evangeliu. Podle něj má Mojžíšův Zákon pokračování v evangeliu. Píše nám to v tomto krátkém textu, když mluví o Mojžíšově Zákonu: ‚Člověk, který tak jedná, bude živ.‘ a pak hned jiný výrok Zákona (Dt 30,12-14) aplikuje na Krista.
Pavel se nezdráhá o židovské obci, která odmítla Ježíšovo evangelium hovořit o její neposlušnosti. Zdráhá se však vyslovit jakýkoliv odsuzující soud. Sám říká, že touží z celého srdce a modlí se k Bohu, aby Izrael došel spásy. (v.1) Je solidární s židy, kteří jsou neposlušnými evangeliu.
Evangelium je solidární s neposlušnými. Kdyby tomu tak nebylo, nikdo z nás by se ke Kristu neobrátil, nikdo z nás by neuvěřil ve svém srdci, nikdo z nás by Ježíše nevyznal jako Pána. Solidarita poslušných s neposlušnými je tedy požadavek evangelia na všechny, kteří Ježíše jako svého Pána vyznali. Je to požadavek na nás, je to požadavek na mne, je to požadavek i na tebe. Ježíš to říká velmi vyostřeným způsobem: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. (Lk 6,27) Apoštol Pavel by o tom nepřátelství mohl něco vyprávět. Samo evangelium, sám Kristus jej zastavil. Nezahubil ho, ale svojí láskou proměnil. Ze Saula se stal Pavel.
Co si z toho máme vzít my?
Když čteme liturgickou křestní formulaci první církve: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení“ (v. 9n), pak to pro nás neznamená pouze vzpomínku na vlastní osobní konverzi. Znamená to, že se obracíme každodenně ke svému Pánovi, každodenně si potřebujeme uvědomit Jeho soucit s námi, musíme si připomenout, že jsme ospravedlňováni každou vteřinu svého života. Zavazuje nás to k solidaritě s lidmi, kteří jsou kolem nás, bez rozdílu zda jsou věřící nebo nevěřící, bez rozdílu zda jsou nám milí nebo nepříjemní.
Evangelium nás neopravňuje pohoršovat se nad člověkem, který žije v hříchu! Neopravňuje nás k vynášení soudů. Nejsme oprávněni se jakkoliv pohoršovat, ostouzet, tj. skandalizovat kohokoliv jiného. Musíme se zastávat těch, kterým někdo ukládá o život, o zdraví, o důstojnost nebo o majetek. Vzpomeňte si na ženu, kterou farizeové a zákoníci přivedli před Ježíše. Oni se ji snažili skandalizovat, odsoudit a zabít. Ježíš se jí zastal způsobem, který odhaluje boží lásku ke všem – k farizeům, zákoníkům, přihlížejícím a hlavně k té ženě. (Přečtěte si ten příběh dnes odpoledne ke kávě; Jan 8,1-11.)
Jestliže si každodenně uvědomujeme, že Bůh má s námi soucit, že jsme ospravedlněni, lépe řečeno neustále ospravedlňováni, pak máme skvělý předpoklad k soucitu s jinými lidmi. Můžeš budovat soudržnost ve svých rodinách, ve své církvi uskutečňovat vzájemnou podporu. Lidem kolem můžeš vyjadřovat svoji solidaritu jakýmkoliv způsobem, zejména těm, jejichž životní styl, orientace nejsou v souladu s tvým přesvědčením.
Jak jinak můžeme všem lidem ukázat, že je Bůh miluje, než tím, že jim Jeho lásku ukážeme na sobě? Ne, nestačí pouze říct, ‘Ježíš tě miluje’, ukaž mu/jí jeho lásku zcela praktickým způsobem, tím nejjednodušším nízkoprahovým způsobem. To je pravé zvěstování, kterému rozumí snad každý.
Amen
SNC: Ř 10, 8 Víra praví ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme.
Františkánské požehnání
Bůh vás požehnej nepohodlím ve snadných odpovědích, polopravdách
a povrchních vztazích, abyste mohli žít na hlubině svého srdce.
Bůh vás požehnej hněvem nad nespravedlností, útlakem a vykořisťováním lidí, abyste mohli pracovat pro spravedlnost, svobodu a pokoj.
Bůh vás požehnej slzami prolitými pro ty, kdo trpí bolestí, odmítáním, hladověním a válkou, abyste mohli natáhnout ruce k jejich útěše a jejich bolest změnili v radost.
Bůh vás požehnej dostatkem bláznovství, abyste měli odvahu být ve světě jiní a dělat věci, o kterých ostatní říkají, že udělat nejdou.
A požehnání Boha Otce, Syna i Ducha svatého zůstávej na vás a ve vší vaší lásce a modlitbách pro tento den i navěky.
Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010